Typy nemrtvých

Nemrtví se nedělí podle ras, ale podle typů, které jsou dány především stupněm jejich rozkladu, způsobem pohřbení a příčinou smrti. Najdeme tak vedle sebe klidně trpasličího a elfího upíra. Možná mezi nimi bude panovat jistá drobná rivalita, ale nemrtví jsou obecně nad svou minulost a záležitostmi s tím spojenými povznesení. A to tím víc, čím déle jsou (ne)mrtví.

Kostlivci

Nejběžnější druh nemrtvých. Obvykle jde o zemřelé dlouho před procitnutím, z jejichž těl již zbyly jen kostry. Mnoho nových kostlivců však již nevzniká, protože většina zemřelých procitne dříve, než se stihnou patřičně rozložit. Najdou se však i takoví. Občas se také vyhrabe nějaký pečlivěji pohřbený jedinec nebo se při přestavbě hrad najde zazděná místnost s velmi nevrlou skeletonkou. Většina kostlivců tak je starší než 1300 let.

Kostlivci jsou jen velmi složitě zničitelní. Není jim moc jak ublížit. Nevydrží sice hodně, ale pokud je nějaký útok poškodí, magie je velmi rychle sestaví zase zpět.

Magii neovládají, až na jednu výjimku. Během let se u nich vyvinula přirozená schopnost telepatické komunikace. Mohou tak s kýmkoli "mluvit", ač toho fyzicky nejsou schopní.

Bývají velmi cílevědomí, umanutí a vytrvalí. Jejich podvědomí se nemusí příliš zaobírat s udržováním těla a biologických procesů. Žádné totiž nemají. Díky tomu mohou svou myšlenkovou kapacitu plně věnovat k přemýšlení o věcech. Mezi kostlivci je tak mnoho filozofů, učenců a vynálezců. Byť jsou to spíše teoretici, protože, přiznejme si to, kostěné pařáty nejsou na většinu manuálních činností zrovna ideální nástroj.

Zombie

Méně početná, ale zato velmi rychle se rozšiřující skupina nemrtvých. Většinou jde o nemrtvé, kteří procitnou nedlouho po smrti. Jejich těla tak ještě mají více či méně měkkých tkání. Rovněž jejich mysl je ze všech nemrtvých typicky nejvíc stižena neduhem, kterému se říká "živé uvažování" - přenášejí si některé zvyky, názory a předsudky ze života a teprve s časem se jich postupně zbavují.

Ačkoli existují i zombie z doby Procitnutí, tedy přes 1300 let staré, většina jich je mladších. Jde o nejrychleji se rozrůstající skupinu nemrtvých, ale vzhledem k názorové nejednotnosti nemají žádnou větší moc ani ambice. Naopak se často jako jednotlivci nebo menší skupiny přidávají k jiným nemrtvým a často jim i slouží, protože na to byli zvyklí za života.

Podvědomí nemrtvých má podstatně více práce s udržováním alespoň základních biologických pochodů jejich těl. Ty se tak dále již téměř nerozpadají, ale neoplývají schopností hojení, takže každé zranění zombií je trvalého charakteru a řeší se obvykle zručnějším či méně zručným sešitím.

Rovněž není známo, že by zombie ovládaly nějakou magii.

Co se týká jejich zaměření, dá se říct, že jsou jedinou manuálně pracující skupinou nemrtvých, protože si často udržují nějaké pracovní návyky ze života a neradi se nudí. Podobně si také udržují způsob myšlení. Mezi nemrtvými tak jsou často považováni za podivíny a většina jejich názorů je většinou přehlížena jako mladická nerozvážnost.

Ghúlové

Ghúlové jsou blízkými příbuznými zombií. Rozdíl mezi nimi je zejména v tom, že ghúl vždy zemřel nějakou násilnou smrtí, vraždou či mučením. Tento pocit křivdy a touhy po pomstě je v podstatě to jediné, co si ghúlové ze života přináší. A také je ve spojitosti s magií poněkud pozměnil.

Ghúlové tak mají zašpičatělé zuby, dlouhé a ostré drápy a těžko ovladatelnou chuť všechny a všechno zabít nebo alespoň potrhat. Také toho dost vydrží a není snadné je v boji zranit natolik, aby alespoň na chvíli odpadli.

Během období válek byli ghúlové ve velkém využíváni jako hlavní bojová síla. A často byli také uměle vytváření morbidními popravami smrtelníků. V období míru však je těžké s nimi vyjít. Často žijí divoce mimo civilizaci. Část ghúlů se dokáže ovládat natolik, že mohou zastávat i většinu běžných funkcí. Není však radno je provokovat. Nebo dělat cokoli, co si jako provokaci vyloží.

Ghúlové byli velmi početní během válek, ale mnoho jich zde bylo zničeno a zapuzeno. Nyní tvoří méně početnou skupinu než kostlivci či zombie a noví ghúlové přibývají jen velmi sporadicky.

Velmi běžné také je, že magicky nadanější nemrtví mají ghúly podrobené jako své služebníky. Ne že by byli moc užiteční v čemkoli, co se netýká destrukce a zabíjení, ale je to způsob, jak je zvládat a kontrolovat jejich vrtochy.

Ghúlové také mohou občas ovládat magii, ale povětšinou jde o primitivní útočná kouzla než o nějaké jemné finesy. Zato však jejich těla velmi dobře regenerují i devastující zranění.

Politika je v podstatě nezajímá s jedinou výjimkou - pravidelně se snaží vyvolat válku nebo alespoň konflikty s kýmkoli nebo čímkoli.

Mumie

Těla mumií byla po smrti důkladně zakonzervována a nabalzamována. Někdy to bylo dílo smrtelníků, jindy přírody. Většina mumií jsou tak zemřelí vládci a významní členové společnosti. Tento pocit vlastní výjimečnosti v nich přetrvává i po stovkách či dokonce tisících let. Existují však i mumie, které vznikly v podstatě náhodou přírodní cestou, když byli zakonzervovány mrazem, či naopak teplem a suchem. Tyto si říkají "naturální" mumie a zcela postrádají manýry svých vznešených soukmenovců. I proto na ně "pravé" mumie koukají skrz prsty a stydí se za ně jako za kaňku na jejich jinak dokonalém druhu.

Pravé mumie o sebe velmi dbají a pečlivě se vyhýbají jakékoli fyzické činnosti, zejména pokud by nějak připomínala práci. Raději vynakládají nemalé prostředky, aby kolem sebe měly zástupy nižších nemrtvých (což jsou z jejich pohledu úplně všichni nemrtví) a smrtelníků, kteří jim slouží.

Obecně se mumie vyžívají v politikaření a stoupání ve společenském žebříčku. Některé z nich mají nadání pro magii, byť běžné to není. Na rozdíl od většiny nemrtvých si velmi potrpí na luxus a snaží se dbát o svá těla a udržovat je v co nejlepším stavu. Jejich poškození se snaží za každou cenu vyhnout, protože nemají schopnost regenerace.

Kostituci uznávají, byť zejména proto, že jich je velmi málo. Avšak to, že je jejich hlas roven hlasu kteréhokoli jiného nemrtvého, je bytostně uráží. Všeobecné politice se věnují jen velmi povšedně, protože jsou poněkud osamocení se svým názorem, že by nemrtvým měla vládnout právě aristokracie z řad mumií. Mají však svůj vlastní oddělený svět, kdy se navzájem setkávají, jednají spolu a předhánějí se vtom, kdo má vybranější způsoby a okázalejší sídlo.

Naturální mumie buď mají tohle všechno na háku, nebo se snaží chování svých vznešených bratří a sester napodobovat. Ale pokud jsou pravé mumie Zdeněk Pohlreich, tak naturální mumie jsou Jirka Babica.

Duchové

Duchové jsou nehmotné přízraky, v podstatě jen jakési koncentrované duše zemřelých, jejichž tělo se z nějakého důvodu nedochovalo, ať již to bylo jednoduše tím, že se rozpadlo časem, nebo způsobem smrti či pohřbu. Velmi početná populace duchů je například na východě kontinentu, kde bylo zvykem pohřbívat mrtvé na hranici.

Duchové jsou nehmotní se všemi výhodami i nevýhodami, které k tomu patří. Nelze je zranit jinak než magickým útokem. Sami však mohou pouze existovat a komunikovat. Co se týká manipulace s čímkoli hmotným, mají pouze velmi omezené telekinetické schopnosti, jinak se jich hmotný svět příliš netýká. Často mají také magické schopnosti, byť ne příliš silné.

Mohou také libovolně procházet zdmi, byť to většinou z jakési zdvořilosti nedělají. Alespoň ne tak, aby to někdo věděl. Mohou se také prolínat s jinými duchy či spektrami, což je zvláštní kombinace důvěrného rozhovoru, splynutí duší a nejzvrhlejších orgií.

Co duchové většinu času dělají a jaké mají cíle či ambice vlastně nikdo jiný pořádně neví. Zdá se, že mají svůj nehmotný svět a jsou v něm spokojení.

Spektry

Spektry jsou v podstatě druhem duchů, avšak podobně jako ghúlové zemřeli násilnou smrtí. Typicky může jít o ženy upálené coby čarodějnice na hranici nebo zločince či nepřátele mocných odsouzené k mimořádně kruté smrti mučením zakončené zpopelněním ostatků. Rozdíl mezi duchem a spektrou tak nemusí být vůbec patrný a vyplyne až z jejich chování.

Jejich zášť v nich rovněž přetrvává, na rozdíl od ghúlů však bývá velmi konkrétní a dokáží ji kontrolovat. Jsou si dobře vědomy, že pomsta nejlépe chutná za studena.

Jde o poměrně vzácný druh nemrtvých. To je dáno jednak tím, že jich mnoho nevzniká a ani během válek je nikdo uměle nevytvářel, protože na rozdíl od ghúlů se velmi obtížně ovládají. Jednak také tím, že jejich hnacím motorem je touha po pomstě. A pokud je naplněna, nebo naopak spektra dojde k závěru, že je nemožné ji naplnit, ztratí touhu po existenci a sama se časem dobrovolně zapudí.

Nekromanti

Nekromanti jsou obvykle původně mocní kouzelníci, kteří se věnovali temné magii a nechali se jí plně pohltit. Často se během válek mezi živými a nemrtvými přidávali na stranu nemrtvých nebo jim přímo veleli a část jich ovládali.

Typické pro ně je, že se nedá říct, kdy zemřeli. Jejich přerod v nemrtvé probíhal postupně. Postupně je stravovala černá magie, choroby a další neduhy smrtelníků, až v nich neživot postupně převládl nad životem. V některých ještě trocha života možná doutná, jiní jsou beznadějně vyhaslí.

Jejich těla toho mnoho nevydrží ale zato jsou nadáni schopností dokonalé regenerace.

Jsou mezi nemrtvými nejmocnější mágové a často si podrobují nižší nemrtvé jako služebníky. Jejich hnacím motorem je touha po moci, ať již na poli magickém, či politickém. Ostatní nemrtví k nim často vzhlížejí a respektují je, ale také se jich bojí a mají se před nimi velmi na pozoru. Už jednou ostatně zradili svůj druh, když ještě bývali živí.

Nekromanti zásadně nespolupracují. Alespoň ne trvale. Setkávají se sice a jednají spolu, výjimečně i společně postupují v některých záležitostech, ale vždy se snaží jeden druhého nějakým způsobem podmanit. Z principu jsou to samotáři a tajnůstkáři. Dál bádají v oblasti černé magie a teď, když jim nepřekáží smrtelná podstata, mohou dosáhnout zcela nových met.

Podobně jako mumie se cítí výjimeční a obklopují se majetkem. Vůbec jim však nejde o okázalost, ale čistě o funkčnost a užitečnost.

O všeobecnou politiku se příliš nestarají. Stávající systém jim, dá se říct, vyhovuje. Alespoň do té doby než se některý z nich stane natolik mocný, aby vládu plně převzal do svých rukou...

Upíři

Upíři jsou velmi zvláštní a uzavřený druh. Jak vznikli první upíři, se vlastně neví. Možná mají nějaké své legendy, ale rozhodně se o ně nechtějí dělit. Nicméně je jasné, že noví upíři vznikají pouze tak, že je nějaký upír stvoří ze smrtelníků tím, že jej vysaje k smrti.

Upíři jsou závislí na krvi smrtelníků. Jiní nemrtví také často požírají lidi a zvířata, aby dodali svým tělů některé důležité látky. Avšak vydrží bez toho i celá staletí. Upíři jsou však na krvi doslova závislí. Pokud se jim nedostává krve, zešílí a stávají se z nich krvelačné stvůry. Pokud se jim ani tak nepodaří žízeň ukojit, velmi rychle chřadnou a bez pomoci umírají.

Pokud jsou však pravidelně zavlažováni, jde o velmi mocné a nebezpečné nemrtvé. Prakticky bez výjimky ovládají magii. Upírů není mnoho a mají přísná pravidla ohledně tvorby nových upírů, neboť jsou si vědomi své závislosti na zdrojích krve.

Mají svou komunitu v rámci které neustále bojují o moc. Je to pro ně něco mezi hrou a životním stylem. Málokdy se však mezi sebou uchylují k násilí. Chovají se jako dokonalí gentlemani, jakási novodobá aristokracie. Proto také mezi sebou soupeří politikou a magií. Zejména si libují v podrobování a hypnotických příkazech. A vždy dokáží patřičně ocenit, když je soupeř převeze, byť současně vymýšlejí, jak mu to v příštím tahu vrátit.

Co chtějí upíři jako celek, závisí na tom, který z nich je zrovna na vrcholu mocenské pyramidy. Do politiky zasahují velmi rádi, ale právě pro častou změnu názoru vedení a prosazování svých vlastních soukromých ambicí a cílů, nejsou zásadní hybnou silou, byť potenciál by k tomu měli.