Příběh

Mladý zombík se co nejrychleji šoural chodbami paláce. Nemít jednu nohu vyspravenou kovovou dlahou, šlo by mu to jistě výrazně rychleji, ale tahle alespoň mohl chodit. Navíc ho v druhé noze trápili mravenci. Byli nějací neklidní, asi se blížilo období rojení...

"Pane," zabušil na mohutné dveře. "Před chvílí se vrátil reportér, kterého jste vyslal za oceán."

"Pojď dál, Igore," ozvalo se z pokoje. Zombie tedy vešel a přistoupil k širokému a bohatě polstrovanému křeslu, na kterém se ležérně rozvaloval jako vždy elegantně upravený upír. Levou rukou si pohrával se sklenicí kořeněné krve a pravou pokynul svému věrnému sluhovi. "Výborně tedy. A jaké zprávy přinesl?"

"Můj pane, ten zdoj magie, který jsme cítili, bylo mocné magické zřídlo. Vlastní ho nějaká mocná bytost, co se nazývá bohem. Vlastně se to tam prý takzvanými bohy jen hemží. Smrtelníci se tam zabíjeli v jejich jménu," uchechtl se upřímně zombík. "Dál na východ leží jejich říše. Stejně slabé jako sami smrtelníci. Neustále válčí mezi sebou a prý jsou to velmi zaostalé národy. Většinu sporů řeší násilím, magii prý využívají jen velmi primitivně a vědu v podstatě nepraktikují a někde je dokonce i protizákonná. A ..." teď už se Igor jen těžko bránil záchvatům smíchu, "... vládnou jim... lidi, kteří nemají jinou kvalifikaci... než že jsou něčími potomky!" zlomil se Igor v pase a mlátil se pobavením do stehen přičemž rozmačkal několik neopatrných mravenců.

I upír se distinguovaně pousmál, což značilo vysokou míru pobavení. "Výborně, výborně! Děkuji za zprávu. Později ho sám vyslechnu. Ty mezitím zahaj přípravy na Sněm. Informujeme všechny nemrtvé a rozhodneme, jak se k tomu postavíme. Já teď musím jít do márnice na vítání občánků..."